Príspevok Pre firmy robíme viac ako len financovanie je zobrazený ako prvý na Moore BDR s. r. o..

24. září 2018 předložila francouzská vláda návrh finančního zákona na rok 2019. Tento návrh bude v příštích týdnech projednáván ve francouzském parlamentu a může být pozměněn. Konečné znění bude schváleno před koncem roku 2018.

Pravidla pro omezení odčitatelnosti úroků

Článek 13 návrhu finančního zákona pro rok 2019 zavádí do francouzského práva pravidla směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem (ATAD) schválené 12. července 2016.

Plánují se tyto hlavní změny současných francouzských předpisů na omezení odčitatelnosti úroků:

• Horní hranice pro odpočet „nadměrných výpůjčních výdajů“: Nadměrné výpůjční výdaje bude možné odečíst od zdanitelného příjmu společnosti jen tehdy, jestliže nepřekročí ten vyšší z obou následujících limitů: (i) 3 mil. EUR nebo (ii) 30 % očištěného zdanitelného výsledku společnosti („EBITDA“, tzn. zdanitelný výsledek před úhradou ztráty a bez zohlednění nákladových úroků, odpisů, rezerv a kapitálových zisků/ztrát). Horní hranice 3 mil. EUR se rozumí za hospodářský rok, tedy za období dvanácti měsíců.
• Koncept Safe-Harbor: 75 % nadměrných výpůjčních výdajů překračujících výše uvedenou horní hranici by bylo možné nadále daňově uplatnit, pokud je podíl vlastního kapitálu společnosti stejný nebo vyšší než podíl vlastního kapitálu konsolidované skupiny, do které tato společnost patří. Poměr mezi vlastním kapitálem a bilanční sumou společnosti odpovídá odpovídajícímu poměru konsolidované skupiny, jestliže je první poměr o ne více než dva procentní body nižší než druhý poměr. Konsolidační okruh zahrnuje všechny tuzemské a zahraniční společnosti, jejichž účetní závěrky jsou konsolidovány pro sestavení konsolidované účetní závěrky.
• Nové pravidlo pro podkapitalizaci: Překročí-li částka cizích zdrojů poskytnutých spojenými osobami na začátku nebo na konci hospodářského roku 1,5 násobek vlastního kapitálu společnosti, lze daňově uplatnit nadměrné výpůjční výdaje společnosti jen do výše té vyšší z obou hranic do maximálně 10 % „EBITDA“ nebo 1 mil. EUR.
• Možnost přesunu neuznatelných nadměrných výpůjčních nákladů do dalších období: Nadměrné výpůjční náklady, které se na základě výše uvedených pravidel považují za daňově neuznatelné, si bude moci poplatník přesunout do dalších období bez časového omezení, pokud nebyla kapacita společnosti pro odpočet výpůjčních nákladů již zcela využita finančními zatíženími vzniklými v těchto hospodářských letech.
• Přenesení nevyužité nákladové kapacity: Jestliže společnost zcela nevyužije svoji nákladovou kapacitu (tzn. výše úrokových výdajů je pod výše uvedenými hodnotami limitů 30 % EBITDA nebo 3 mil. EUR), lze nevyužitou část nákladové kapacity přenést až pět let do budoucnosti.
• Daňové uskupení: Výše uvedená nová pravidla pro omezení odčitatelnosti úroků platí za určitých podmínek i na úrovni francouzského daňového uskupení.

Tyto nové předpisy se uplatní na období začínající od 1. ledna 2019. Výpůjční náklady připadající od období, které začíná v tento den nebo po tomto datu, by byly tedy dotčeny, včetně těch, které se vztahují na úvěry čerpané před tímto datem.

Zavedení všeobecného pravidla proti zneužití pro oblast daně z příjmu právnických osob

Článek 48 návrhu finančního zákona zavádí všeobecné pravidlo proti zneužití pro oblast daně z příjmu právnických osob. Tato klausule říká, že se při stanovení daně z příjmu právnických osob nemusí při zdanění zohledňovat nepřiměřené uskupení nebo řada nepřiměřených uskupení, jejichž podstatný účel spočívá v získání daňové výhody, která je v rozporu s cílem nebo účelem platného daňového práva.

Tato nová úprava směřuje k implementaci všeobecného pravidla pro zamezení zneužití obsaženého ve směrnici ATAD do francouzského práva a odpovídá přání členských států bojovat proti daňovým únikům jak na úrovni EU, tak i na mezinárodní úrovni. Tato velmi všeobecně formulovaná klauzule umožní daňové správě napadnout daňová uskupení, jejichž podstatný cíl spočívá v získání daňové výhody, v rámci všeobecného právního řízení, aniž by se muselo aplikovat řízení pro zneužití práva. Jelikož je pojem „podstatný účel“ širší než dosavadní pojem „výhradní daňový účel“ měla by daňová správa tento mechanismus snadněji uplatňovat.

Tato klauzule platí pro období začínající od 1. ledna 2019.

Príspevok Implementace ve Francii je zobrazený ako prvý na Moore BDR s. r. o..

Nová smernica z dielne Európskej únie – Smernica ATAD (Anti Tax Avoidance Directive) zabezpečuje, aby bola daň platená tam, kde sa vytvárajú zisky a hodnoty. Obsahuje záväzné opatrenia, ktoré musí Slovenská republika implementovať za účelom zamedzenia agresívneho daňového plánovania.

Cieľom tejto smernice je zároveň uľahčiť výmenu informácií medzi finančnými spravodajskými jednotkami pri identifikácii a sledovaní podozrivých transakcií.

Slovenský zákon o dani z príjmov už v súčasnosti obsahuje určité opatrenia na ochranu proti daňovým podvodom a stanovuje ďalšie pravidlá s cieľom posilnenia úrovne ochrany proti agresívnemu daňovému plánovaniu a pravidiel proti narúšaniu základu dane a presunu ziskov mimo územia SR.

Vplyvom implementácie pravidiel Smernice ATAD sa okrem slovenského zákona o dani z príjmov mení a dopĺňa aj slovenský zákon o správe daní (daňový poriadok). Zmena daňového poriadku je vyvolaná zavedením novej formy oslobodenia pre komerčné využívanie nehmotných aktív zákonom o dani z príjmov, pričom sa Finančnému riaditeľstvu SR ukladá povinnosť zverejňovania zoznamu daňovníkov, ktorí si uplatňujú oslobodenie tohto druhu.

Od 1. januára 2018 sa do slovenského zákona o dani z príjmov zaviedol osobitný daňový režim pre komerčné využívanie nehmotných aktív. Jedná sa o oslobodenie príjmov (výnosov) z odplát za poskytnutie práva na použitie alebo za použitie udelených a registrovaných patentov a úžitkových vzorov, ale aj z použitia alebo za použitie počítačových programov (softvér).

Zavedením osobitného daňového režimu pre komerčné využívanie nehmotných aktív (tzv. patent box) sa vytvára motivácia pre daňové subjekty venovať sa vo svojej podnikateľskej činnosti aj výskumu a vývoju, nakoľko výsledky výskumu a vývoja a ich komerčné využitie bude podliehať výhodnejšiemu zdaneniu ako zvyšná podnikateľská činnosť.  Zároveň sa vytvára motivácia výsledky výskumnej a vývojovej činnosti registrovať na Úrade priemyselného vlastníctva SR. Obdobne ako pri zvýšení odpočtu nákladov na výskum a vývoj aj v tomto prípade zavedenie tohto osobitného daňového režimu môže prispieť k zvýšeniu zamestnanosti v SR.

Za účelom zvyšovania daňovej transparentnosti sa od 1. januára 2019 novelou daňového poriadku rozšíri zverejňovanie daňových subjektov o nové zoznamy daňových subjektov v súvislosti s ich odvodovými povinnosťami. Ide o zverejňovanie vybraných finančných inštitúcií (banky, pobočky zahraničných bánk) o platení osobitného odvodu týmito finančnými inštitúciami podľa osobitného predpisu za kalendárny rok  a tiež zverejňovanie daňových subjektov (fyzické alebo právnické osoby), ktoré majú postavenie regulovanej osoby podľa osobitného predpisu.

Rozširovanie počtu zverejňovaných zoznamov daňových subjektov o ich daňových povinnostiach ako aj o platení osobitných odvodov vybraných daňových subjektov je tiež jedným z prostriedkov v boji proti daňovým únikom. Všetky zoznamy daňových subjektov zverejňuje a bude zverejňovať finančné riaditeľstvo SR na svojom webovom sídle https://www.financnasprava.sk/sk/elektronicke-sluzby/verejne-sluzby/zoznamy.

Príspevok Nová smernica z dielne Európskej únie – Smernica ATAD (Anti Tax Avoidance Directive) je zobrazený ako prvý na Moore BDR s. r. o..

Když byla směrnice ATAD zveřejněna, platily v Rakousku již zákonné normy, jejichž předmětem byla opatření obsažená ve směrnici ATAD. Proto se nemusely všechny body od základu nově realizovat, ale postačovalo mnohé z nich jen adaptovat nebo je dokonce ponechat.

Omezení odečitatelnosti výpůjčních výdajů

Rakousko zavedlo omezení odečitatelnosti výpůjčních výdajů v roce 2014, které bylo s ohledem na článek 11 směrnice ATAD ponecháno a nenahrazeno ustanovením, které souhlasí s čl. 4 směrnice ATAD. Podle rakouského pravidla pro omezení odečitatelnosti lze odečíst úroky hrazené spojeným osobám jen tehdy, jestliže příjmy z úroků u přijatého plnění podléhají sazbě daně z příjmu právnických osob ve výši nejméně 10 %. V ostatním platí tato ustanovení také pro licenční poplatky v rámci skupiny.

Je třeba si počkat na to, zda a kdy Rakousko toto ustanovení nahradí, aby odpovídalo regulačnímu standardu článku 4 směrnice ATAD.

Zdanění při odchodu – exit tax

Rakousko zavedlo před několika roky ustanovení týkající se zdanění při odchodu (exit tax) pro přesun majetku. Tato ustanovení zůstala z větší části nepozměněna, ale některá odborná kritéria byla upravena a byla snížena možnost úhrady daní připadajících na dlouhodobý majetek na splátky v souladu s článkem 5 směrnice ATAD na 5 let.

Obecné pravidlo proti zneužití daňového režimu – GAAR (General Anti-Abuse Rule)

Rakousko mělo už dlouho ustanovení pro zákaz zneužití národního daňového práva. Jelikož tato ustanovení byla velmi podobná opatřením v čl. 6 směrnice ATAD, byla dosavadní formulace upravena, aby odpovídala znění a kritériím směrnice ATAD. Musíme si počkat na to, jak důležitý bude dopad těchto změn v praxi a rozhodovací praxe příslušných soudů pro daňové záležitosti.

Pravidlo pro ovládané zahraniční společnosti – CFC (Controlled Foreign Company) Rule

Rakouské národní daňové právo neobsahovalo před článkem 7 směrnice ATAD žádná ustanovení týkající se zahrnutí vybraných příjmů zahraniční ovládané společnosti do základu daně ovládající společnosti. Bylo tak tedy poprvé do rakouského zákona o dani z příjmu právnických osob vloženo pravidlo pro ovládané zahraniční společnosti. Toto pravidlo se aplikuje na zisky realizované po 1. lednu 2019. Rakousko se rozhodlo z aplikace tohoto pravidla vyjmout společnosti, jejichž pasivní příjem činí ne více než třetinu jejich zdanitelného příjmu. Je stanovena zanedbatelná hranice pro společnosti s nízkými zisky. Toto pravidlo se použije, jestliže zdanění pasívních příjmů je nižší než 12,5 %. Proto by se toto pravidlo mohlo dokonce aplikovat na společnosti v určitých jiných členských státech EU (např. Bulharsko, Kypr, Maďarsko).

Hybridní nesoulady

Rakousko mělo již ustanovení ohledně omezení odečitatelnosti výpůjčních nákladů (úroky, licence), jestliže tyto u příjemce nepodléhaly zdanění v min. výši 10 %.  V Rakousku kromě toho není možné použít daňové osvobození na dividendy, jestliže výplata dividend představuje u dceřiné společnosti daňově uznatelný výdaj. Tato ustanovení nebyla dosud na základě článku 9 směrnice ATAD změněna.

Príspevok Rakouská implementace směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem je zobrazený ako prvý na Moore BDR s. r. o..

V posledních letech (možná desetiletích) zažívá daňové právo jako specifická, a dlužno dodat fiskálně velice důležitá, část veřejného práva, silné legislativní tlaky zvenčí. Převážně se jedná o iniciativu orgánů Evropské unie, resp. OECD, jejichž snahy určují směřování právní úpravy daňových systémů nejen České republiky, ale minimálně všech dalších členských států Evropské unie. Předmětem jejich zájmu je převážně boj proti agresivním daňovým praktikám některých subjektů v tomto teritoriu.

Mezi jedno z posledních opatření majících za cíl úplnou či přinejmenším částečnou eliminaci získání daňových výhod z nekalého jednání podnikatelských subjektů patří legislativní návrh transpozice čl. 6 směrnice Rady EU 2016/1164, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (dále též „Směrnice ATAD“). Jak již název článku předznamenává, jedná se o zakotvení principu zákazu zneužití práva do českého právního řádu.

Se zkracujícím se časem, ve kterém mají členské státy transponovat příslušné pravidlo zákazu zneužití práva, aktuálnost tématu narůstá. K okamžiku vydání tohoto článku bude členským státům zbývat méně než 2 měsíce na dokončení legislativního procesu navrhovaných pravidel do vnitrostátních právních řádů. Rozhodné datum pro implementaci bylo stanoveno na 31. 12. 2018.

Mou ambicí na následujících řádcích bude stručně přiblížit, co je zákazem zneužití práva v obecné rovině myšleno, a způsob, jakým se Česká republika rozhodla tento princip zakotvit do daňového práva.

1. Zákaz zneužití práva – atributy zneužití práva

Zneužití práva jako určitý koncept je odbornou veřejností vnímám nejednotně. Část z nich jej považuje za oxymorón, neboť nemůže zároveň existovat jednání právem dovolené a zároveň nedovolené (právem zakázané „zneužití“). Jiní chápou zákaz zneužití práva jako speciální právní normu vůči jakémukoli právem dovolenému jednání.

Za výchozí pro legislativní úpravu zneužití práva lze, jak uvádím výše, považovat čl. 6 Směrnice ATAD, který v českém překladu zní: „Pro účely výpočtu daňové povinnosti právnických osob členský stát nebere v úvahu operaci nebo sled operací, které s přihlédnutím ke všem příslušným skutečnostem a okolnostem nejsou skutečné, neboť hlavním důvodem nebo jedním z hlavních důvodů jejich uskutečnění bylo získání daňové výhody, která maří předmět nebo účel příslušného daňového práva. Operace se může skládat z více kroků nebo částí“

2. Aspekty zneužití práva – subjektivní a objektivní kritérium

Stejně jako český zákonodárce, i zákaz zneužití práva ve Směrnici ATAD vychází z testování tzv. subjektivních a objektivních kritérií zneužití.

• Subjektivní prvek zneužití směřuje k hodnocení motivace daňového subjektu. Zpravidla se tedy bude zkoumat „zlý úmysl“ ve vztahu k získání daňové výhody. Konečně je nutné hodnotit i účel samotné transakce (získání daňové výhody), který musí být (dle Směrnice ATAD) hlavním nebo jedním z hlavních důvodů.
• Objektivní kritérium se soustředí na hodnocení smyslu a účelu právní normy, která má být jednáním daňového subjektu „zneužita“. Obě složky musí být splněny kumulativně.

Hodnocení stavu, zda daňový subjekt právo zneužil, spadá do role správce daně. Ten v případě, že dospěje k závěru o zneužití, nese důkazní břemeno ke svému tvrzení. Zdánlivě bezvýznamné se však ve vztahu k vedení daňového řízení a jeho výsledku jeví jako velice důležité. Daňový subjekt není, na rozdíl od standardní situace, kdy je povinen prokázat skutečnosti, které korelují s jím podaným daňovým tvrzením, stíhán „kontumační“ prohrou v daňovém sporu pro to, že by nedošlo k prokázání zneužití práva. Je to právě správce daně, kdo je v daňovém řízení z pohledu prokazování plně odpovědnou entitou.

3. Aspekty zneužití práva (ultima ratio)

S ohledem na pojetí zákazu zneužití práva, jehož aplikace značným způsobem zvyšuje nejistotu adresátů právních norem v psané právo, nelze než souhlasit s názorem Nejvyššího správního soudu, prostřednictvím jeho rozhodovací praxe, že princip zákazu zneužití práva je zapotřebí vnímat a používat jako prostředek ultima ratio v boji proti daňově nekalému jednání subjektů. Karel Šimka, předseda senátu Nejvyššího správního soudu, podotýká, že: „zákaz zneužití práva nelze používat metodou „kobercového bombardování“ kdykoli, kdy se mi jako správci daně nechce použít běžné a zákonem předvídané nástroje, jako třeba korekci cen mezi spojenými osobami či prokazování skutečného účelu výdajů deklarovaných daňovým subjektem jako daňově uznatelné“

4. Historie zneužití práva

Koncept zákazu zneužití práva tak, jak jej pojmenovává čl. 6 Směrnice ATAD, má, alespoň na území České republiky, kořeny mnohem starší. Již koncem roku 2005 se tuzemské správní soudy začaly zabývat agendou případů, ve kterých bylo možné seznat tendenční jednání daňových subjektů směřujících k získání neoprávněné daňové výhody, a to zákonem dovoleným jednáním. Za jednu z prvních „vlaštovek“ Nejvyššího správního soudu, která do značné míry určila směr dalšího judikaturního vývoje ve vztahu k posuzování zákazu zneužití práva, lze označit rozhodnutí sp zn. 1 Afs 107/2004-48 ze dne 10. 11. 2005, také známé jako „Potápěči“. V posuzované kauze soud řešil situaci, kdy poplatník založil občanské sdružení, z jehož prostředků financoval činnosti výlučně své rodiny, a to včetně potápěčských aktivit, přičemž dary, které tomuto sdružení jeho členové poskytovali si následně odečítali od základu daně z příjmů.

Na závěry rozsudku „Potápěči“ následně Nejvyšší správní soud navázal např. v rozhodnutích sp. zn. 1 Afs 73/2004 ze dne 3. 4. 2007, nebo veřejně známé rozsudky v kauze CTP. Všechna mnou zmíněná rozhodnutí vnímají klíčové aspekty zákazu zneužití práva, o kterých jsem pojednal výše, identicky jako čl. 6 Směrnice ATAD.

5. Rozdíly mezi zneužitím práva, tzv. disimulací a obcházením zákona

Než přejdu k návrhu legislativního rámce zneužití práva pro Českou republiku, rád bych na tomto místě ozřejmil rozdíly, na základě kterých není možné pohlížet na jednání vykazující znaky zneužití práva totožně jako na tzv. disimulované jednání, resp. na jednání obcházející zákon. Každá výše uvedená kategorie jednání vykazuje odlišné znaky, na každou je z pohledu práva nazíráno jinak. Ve vztahu k důsledkům kvalifikace jednání daňových subjektů v daňovém právu považuji za vhodné blíže přiblížit rozdíl mezi disimulací a zneužitím.

• Na disimulaci lze pohlížet jako na stav, kdy je chtěné (úmyslné) jednání zastřeno jednáním sledujícím úmysl jiný. Takové jednání je však toliko formální sledující jediný cíl – zastřít jednání skutečné. Příkladem disimulace může být dar namísto školného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 24/2009-71. Zásada přednosti obsahu před formou opravňuje správce daně pro účely daňového řízení vycházet právě jen z právního úkonu zastíraného.
• Naproti tomu zneužití práva spočívá v úmyslně zvoleném jednání, kterým se nic nezastírá. Vůle (vnitřní subjektivní pohnutka – úmysl) daňového subjektu je tedy plně v souladu s projevem vůle (jednáním navenek).

Návrh kodifikace do českého daňového práva

1. Stav legislativního procesu

Legislativní návrh zákona začleňujícího zákaz zneužití práva do tuzemského práva se nyní nachází v Poslanecké sněmovně, kde čeká na druhé čtení. Sněmovní tisk 206 kromě zmíněného zákazu zneužití práva rovněž obsahuje novelizaci dalších daňových zákonů (příkladem zákon o daních z příjmů, zákon o dani z přidané hodnoty). Navrhovaná účinnost ode dne 1. 1. 2019 se s ohledem na aktuální stav legislativního procesu zdá být přinejmenším v ohrožení. Na každý pád se nedomnívám, že by „daňový balíček“, společně se zákazem zneužití práva, neměl být ve výsledku schválen Parlamentem ČR, resp. prezidentem. Maximálně tedy dojde k odsunutí účinnosti zákona dále do roku 2019.

2. Kam bude princip zákazu zneužití práva zakotven

Předkladatel nově navrhované právní úpravy (Vláda ČR, potažmo Ministerstvo financí ČR) počítá se začleněním principu zákazu zneužití práva do obecného procesního předpisu upravujícího správu daní – daňového řádu (nové ustanovení § 8 odst. 4). Důvody pro volbu právě tohoto postupu zákonodárce rozvedl v důvodové zprávě k předkládané novele zákona, konkrétně: „…navrhovaná úprava § 8 odst. 4 daňového řádu necílí pouze na oblast daní z příjmů, ale je koncipována tak, aby se zákaz zneužití práva aplikoval principiálně stejně u všech druhů daní. Z tohoto důvodu je navrhováno doplnění obecného ředpisu pro všechna tato peněžitá plnění, a to především za účelem jednotnosti a vnitřní bezrozpornosti právního řádu a dále za účelem zachování jistoty.“ Předkladatel si je vědom toho, že zakotvení principu zákazu zneužití práva do obecného předpisu znamená rozšíření působnosti tohoto principu nad rámec povinně implementovaného čl. 6 Směrnice ATAD, která dopadá toliko na daň z příjmů právnických osob. Kromě výše uvedených důvodů dále předkladatel dodává, že s ohledem na dosavadní správní a soudní praxi, o které jsem pojednal výše, jde v zásadě toliko o legislativní vyjádření stávajícího stavu této praxe.

Z mnou dostupných informací je náhled na tuto problematiku v rámci čl. států EU nejednotný. Vzájemná komparace bude zajisté zajímavá a obohacující.

3. Legislativní návrh textu zákazu zneužití práva

Návrh novely daňového řádu zní: „Při správě daní se nepřihlíží k právnímu jednání a jiným skutečnostem rozhodným pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu“.

Česká republika ve svém návrhu ctí východiska čl. 6 Směrnice ATAD (subjektivní a objektivní kritérium). Kde je možné vnímat drobné odlišnosti, tak ve vymezení subjektivního kritéria – „účelu“ jednání. Směrnice ATAD hovoří o „hlavním nebo jedním z hlavních“ účelů (získat daňovou výhodu), kdežto český návrh používá slovo „převažující“. Slovy českého zákonodárce byl zvolen „převažující účel“ proto, aby se návrh zákona přidržel judikatury, která jej bez dalších dovětků takto používá. Snahou je tedy zachovat kontinuitu terminologie používané judikaturou, neboť u jakéhokoli nového pokusu vyjádřit dané pravidlo jinými slovy hrozí riziko odlišného výkladu.

Současně s věcným zachycením zákazu zneužití práva do ustanovení § 8 odst. 4 daňového řádu zákonodárce přistoupil k výslovnému zakotvení povinnosti prokázat skutečnosti rozhodné pro posouzení zneužití práva správce daně. Nejenom, že je nyní důkazní břemeno správce daně k prokázání zneužití práva daňovým subjektem dovozováno judikaturou, nově bude explicitně zakotveno do daňového řádu.

4. Kam zásada nedopadá

Zneužití práva vykládané tuzemskými soudy, ale ani nově navrhovaná kodifikovaná právní úprava, necílí na situace, kdy právní řád dává daňovému subjektu možnost volit mezi několika cestami, které povedou k realizaci jeho cíle a jednu z cest zvolí z důvodu její daňové výhodnosti předpokládané zákonem. Pokud tedy daňový subjekt využije v souladu se smyslem a účelem daňového předpisu výhodu, kterou mu tento nabízí, nemůže se za žádných okolností jednat o zneužití práva (absentuje objektivní kritérium – jednání v rozporu se smyslem a účelem právní normy). Konečně výše uvedené rovněž dokládá recitál č. 11 Směrnice ATAD, v němž je uvedeno, že pokud se nejedná o případ zneužití, má být daňovému subjektu nadále ponechána možnost „zvolit si pro své obchodní záležitosti tu nejefektivnější daňovou strukturu“.

5. Obavy z budoucí aplikace

Dovolte mi vyslovit obavy z možného vývoje po kodifikaci zásady zákazu zneužití práva do daňového řádu.

Chystaným krokem zákonodárce se má princip, který je dnes v daňovém právu „přítomen“ toliko z pera soudců správních soudů, začlenit mezi jednu ze zásad celé správy daní. Nejen, že se stane součástí psaného práva, zároveň bude „k ruce“ všem správcům daně. Má obava směřuje k tomu, aby se z prostředku, který je, a hlavně má být, používán pouze a jen jako nejzazší možnost, nestal systémově aplikovaný nástroj správce daně při správě daní. Tím by dle mého soudu došlo k nastolení značné míry nejistoty v psané právo, a tím oslabení právního systému jako jednoho z důležitých hodnotových systémů společnosti.

Druhá má obava je spojena s rozhodovací praxí správních soudů po kodifikaci zásady zneužití práva a jejího navázání na judikaturu předešlou. Byť důvodová zpráva k novele vyzdvihuje aspekt souladnosti nové právní úpravy s dosavadní rozhodovací praxí, lze se pouze domnívat, zda tomu tak skutečně bude.

Otázky k zamyšlení

Dovolte na závěr otázku k zamyšlení, která mne společně s řešením kauz našich klientů již nějakou dobu provází. Souvisí s neustále silnějším tlakem na obhajování ekonomické racionality jednotlivých rozhodnutí podnikatelských entit (viz hodnocení subjektivního kritéria).

Může podnikatel v rámci Ústavou zaručené autonomie vůle podnikat tak, jak uzná za vhodné, tedy i s možností chybovat, nebo musí jednat výlučně racionálně?… A návazně se táži, je to správce daně, kdo je oprávněn posuzovat, zda to či ono jednání (rozhodnutí) bylo či nebylo racionální?

Príspevok Zneužití (daňového) práva – fenomén moderní společnosti? je zobrazený ako prvý na Moore BDR s. r. o..

Identifikačné údaje o konečnom užívateľovi výhod sa zapisujú v obchodnom registri v rozsahu: meno, priezvisko, rodné číslo alebo dátum narodenia, ak rodné číslo nebolo pridelené, adresa trvalého pobytu alebo iného pobytu, štátna príslušnosť a druh a číslo dokladu totožnosti, pričom tieto údaje by sa nemali zverejňovať. Zápis konečného užívateľa výhod do obchodného registra je potrebný bez ohľadu na to, či spoločnosť má postavenie partnera verejného sektora, pričom tento zápis v obchodnom registri nenahrádza povinnosť vykonať zápis konečného užívateľa výhod partnera verejného sektora do registra partnerov verejného sektora (v prípade, ak sa to od subjektu vyžaduje).

Právnické osoby, ktorú sú zapísané do obchodného registra do 31. októbra 2018 sú povinné podať návrh na zápis údajov o konečnom užívateľovi výhod do obchodného registra do 31. decembra 2019.

Vzhľadom k tomu, že ako poradenská spoločnosť sa zaoberáme aj touto problematikou, v prípade, ak by ste potrebovali vykonať zápis konečného užívateľa výhod aj do obchodného registra, neváhajte nás prosím kontaktovať a radi Vám poskytneme bližšie informácie.

V prípade otázok sme Vám samozrejme k dispozícii.

Príspevok Identifikačné údaje o konečnom užívateľovi výhod pri právnickej osobe je zobrazený ako prvý na Moore BDR s. r. o..

Odkazy:

http://www.mojamuzika.sk/novinky/festival-osmidiv-deviatykrat-spajal-zabaval-a-rozdaval-radost

https://gregi.net/clanky/festival-osmidiv-deviatykrat-spajal-zabaval-a-rozdaval-radost/

https://www.leviceonline.sk/kultura/koncerty-a-festivaly/4776-festival-osmidiv-deviatykrat-spajal-zabaval-a-rozdaval-radost

https://www.popular.sk/festival-osmidiv-deviatykrat-spajal-zabaval-rozdaval-radost

Príspevok Opäť sme podporili benefičné podujatie Osmidiv pre mentálne postihnutých je zobrazený ako prvý na Moore BDR s. r. o..

Príspevok Daň z poistenia je zobrazený ako prvý na Moore BDR s. r. o..

Projekt by mal priniesť podnikateľom zníženie administratívnej záťaže, zníženie nákladov a kupujúcim zase zvýšenie ochrany pred nespoľahlivými subjektami, ale napríklad aj elektronické bločky.

Návrh, ktorý podlieha schváleniu v Národnej rade Slovenskej republiky, počíta s postupným zavádzaním projektu do praxe. V prvej etape – apríl 2019, sa pripojí segment HORECA – hotely, reštaurácie, kaviarne a čerpacie stanice. V druhej etape – júl 2019 sa pripojí maloobchod, služby a ostatné sektory.

Príspevok eKasa je zobrazený ako prvý na Moore BDR s. r. o..

Príspevok Povinná elektronická komunikácia po 1.7.2018 pre fyzické osoby je zobrazený ako prvý na Moore BDR s. r. o..